Trabantem tam a zase zpátky s čelovkami Fenix
„Vyzbrojíme na další výpravu Žlutý cirkus našimi čelovkami!“, obchoďačka Majka stála ve dveřích a shlížela na nás ostatní svým obvyklým širokým úsměvem a zřejmě se i trochu bavila pohledem na naše vyjevené tváře. Žlutý cirkus jsme samozřejmě znali, tahle parta, která na dvou trabantech, jednom Maluchovi a Jawě sjíždí svět se velice přesně hodí do naší představy, jak své klukovské sny prožít místo toho, abyste je nechali jen rozplynout. No ale jak to ta ženská proboha zase myslí?
Himalájský průsmyk Taglang la (5329 m n.m.), nejvyšší místo, kam kdy vyjelo dvoutaktní auto
Když nám v hrubých rysech vysvětlila obsah svého rozhovoru s Vojtou Duchoslavem, fotografem výpravy, na téma osvětlení trabantových nocí, měli jsme už úsměv na rtech všichni a rozjela se velká debata na téma, která naše čelovka je pro takovou výpravu nejvhodnější. Jestli je důležitější parametr voděodolnost nebo možnost nabíjení, jestli spíše využijí velký výkon nebo červené světlo. Dost diskuzí, vytahujeme mapu!
Mapa trabantí cesty
V roce 2018 je Thajsko a hlavní město Bangkok úřednickým peklem, kde se za vjezd po vlastní ose platí tisíce dolarů. Proto je start posunut na druhou stranu Bengálského zálivu do Indie. Alespoň rovnoběžka je dodržena. Přes himalájské vrcholky pak dorazit do Nepálu a dále do Pakistánu a Číny a skrze bývalé sovětské republiky, Tadžikistán a Turkmenistán, do Uzbekistánu. Jakmile projedou uzbeckým Samarkandem, bude jasné, že Trabantům se podařilo objet celý svět. Pak už po jejich starých stopách přes Rusko, Ukrajinu a Slovensko domů. Je to jasné, čelovky budou důkladně prověřeny.
O Trabantu se vždy říkalo, že vám nemůže nikdy zreznout, přesto cestovat s ním po odlehlých končinách znamená být nejen dobrý řidič, ale minimálně stejně dobrý mechanik. Naštěstí Trabant, jako dnes již jistým způsobem relikvie, není postižen elektronikou, proto pokud vám v dětství udělala pod stromečkem největší radost stavebnice Merkur, máte velkou naději, že uspějete i s Trabantem. „Můžeš ze stodoly vytáhnout starej krám, dát ho do kupy a jedeš s ním třeba 4 měsíce přes Jižní Ameriku“, řekl k tomu náčelník výpravy Dan Přibáň v jednom z rozhovorů. O dalších součástech výbavy však platí, že musí být použitelné, kvalitní a vydržet. A platí to i na čelovky, takže na Holešovickou tržnici můžete rovnou zapomenout.
Dan Přibáň a první noc na cestě. Klasika, už se opravuje.
Vytahujeme tedy nejsilnější kalibr HL60R a menší, ale stejně odolnou v nejvyšších stupních HM50R. Nabíjení by nemělo být problém, přidáváme i HL32R s vestavěným akumulátorem. Zoomovací HL40R, která umí difuzně roztáhnout kužel, by se měla hodit při natáčení. No a nakonec přidáváme i HL26R, která patří spíše do kategorie sportovních čelovek. Ale ať jen ukáže, co umí.
Mezitím se náčelník s celým cirkusem přesunul do přístavu Kochi v Jižní Indii a my začínáme s napětím sledovat facebookový profil Trabantem napříč kontinenty, který se od této chvíle stává nejlepším zdrojem informací o všem, včetně našich čelovek.
Ještě šálek čaje na Taglang la a pak rychle dolů z pětitisíc m n. m., než všem bude blbě jako v Jižní Americe.
První použití čelovek. Ještě v Kochi se na kapoty všech vozů lepí fólie se jménem každého, kdo podpořil projekt. Nikdo nesmí zůstat zapomenut, s trabanťáky pojedou všichni. Technika lepení je vymakaná od australské cesty do posledního detailu a čelovky pomáhají dodržet, aby vše bylo rovně. Žádná extrémní zátěž, ale osvědčí se jako praktičtí pomocníci.
Začínají noční opravy. Po ujetí prvních 200 kilometrů se Babu, tak přezdívají jednomu z Trabantů, zastavil. Tentokrát to vypadá vážně. Celá parta se snaží zjistit, co by to mohlo být. Teplejší odstín světla HL32R i HL60R, při které vnímáme lépe barvy a prostor se při montáži dobře hodí. Náčelník se dívá i do knihy ÚDRŽBA A OPRAVY VOZŮ TRABANT 600 A 601, kterou od doby, co jim papírová zplesnivěla vozí digitálně. Nakonec pomohla metoda vše rozložit na součástky a zase složit zpět. Motor Trabantu naskakuje.
Setkání s monzunem. Babu natekla voda do elektřiny, takže nejede. Ovšem ani posádka není příliš suchá. Jsou spolu na jedné vlně. Marek, který osedlal Jawu 250 Anežku, se před deštěm brání tím, že je promoklý tak, že už více promoknout nemůže. Ušetřena nezůstává ani Anežka. Vyzkratoval se indický spínač a zhasla ji světla. Přichází nám SMS: „Právě Markovi odpálila elektrika na Jawě a jede jenom s čelovkou. Prý svítí líp, než Jawa.“ Vodotěsná HL60R se nenechává indickým monzunem ani v nejmenším vyrušit.
A další opravy. Repasované díly nevydrží do nekonečna. Tisíckráte rozebrané součásti motoru již vykazují v některých místech netěsnosti. Trabanťáci za svitu čelovek se švýcarskou přesností vyřezávají závity, do kterých pak zasadí vložku upravující průměr závitu na původní velikost. „Kdybychom měli možnost sestavit Trabant z nových dílů, bylo by to hotové hned“, mudruje náčelník.
Operace nežit. Jak je důležité míti na cestách čelovky Fenix se ukáže zejména při nočních chirurgických zákrocích. Nejprve proběhne na Facebooku improvizované lékařské konzílium. Diagnoza je jasná vzápětí: PILONIDAL DISEASE. Názory co dál se různí, na jedné straně bojacné publikum, které radí odjezd do nemocnice a na druhé příznivci, kteří se nebojí říznout do živého. Improvizovaný operační sál na haubně Egu (tak se jmenuje druhý Trabant) je nakonec připraven, pacient i lékař jsou vyzbrojeni čelovkami. Další detaily už nejsou známi, každopádně náčelník domů dorazil živ a zdráv.
Už v Indii při chvilkové nepozornosti mizí čelovka HL26R Markovi Duranskému, druhému fotografovi výpravy. Na místě je operativní řešení a tak předáváme novou čelovku Marianovi Grofčíkovi z výpravy Lada svetom, která zrovna startuje do Indie. Chlapci se nakonec setkali a kromě čelovky a dalších důležitých součástek na žluté ďábly si přidali i neméně důležité informace o další cestě, protože přijeli z protisměru, kam trabanťáci teprve mířili.
Jak se to všechno do toho kufru může vejít. Bez čelovky se můžete v Trabantu i ztratit. Nikdo nechápe, jak se mohli do Trabantů na australské výpravě vejít ještě dva invalidní vozíky a spoustu příslušenství.
Do Samarkandu už to bylo nějákých 100 km, když se najednou začaly z Malucha ozývat divné zvuky. Jako kdyby něco velkého o něco drhlo. Honza si nasazuje čelovku a jde do akce. Nejprve padlo podezření na chladící vrtuly, ale ta to nebyla. Pak se otevře převodovka, protože to hučelo jen, když nebyla sešlápnutá spojka, ale ta také vypadala v pohodě. Zřejmě je to tím proklatým místem, protože během pár desítek minut na něm zastaví i kombajn, kterému došla nafta a osobák, kterému zmírá motor. S Maluchem je to ale horší, děsivé zvuky z motoru se ozývají stále a Honza i s pomocí zbylého trabantího osazenstva není schopen zjistit, co to způsobuje. Nakonec chlapci zapřáhnou Malucha za land cruiser francouzského páru, který se u nich zastavil s nabídkou pomoci a vyrazí na Samarkand. Slavnostní příjezd do města ku příležitosti objetí světa tak úplně slavností nebyl. :-)
Ve městě přichází ke slovu rozebrání automobilu na prvočinitele a jeho zpětné složení. Když je motor a převodovka zpátky, Honza otáčí klíčkem a nic, baterka je po dlouhé noční jízdě bez motoru mrtvá. Ostatní tedy zatlačí, motor naskočí a divný zvuk nikde. Nikdo nemá tušení co to bylo ani jak to opravili, ale je to úleva!
Proč by se mělo opravovat ve dne, když jsou k dispozici čelovky Fenix? :-) Na Fiátku se rozletělo zadní listové péro, takže vzhůru do výměny. Přichází ke slovu velké náčelníkovo vítězství. Ještě v Pakistánu nakoupil náhradní péra na Jeepa a to kratší se po několika drobných úpravách hodí přesně na Malucha.
Nakonec přišel čas i na relaxační posezení. Řeší se, proč se Triss ze Zaklínače nejmenuje v češtině Marigold, ale Ranuncul a proč je Marigold Marigold ... a též jiná, pro běh světa zásadní témata. Daleko od civilizace za svitu čelovek Fenix.
"Užíváme si noc v pustině"
Dan Přibáň kdysi nazval své cestovatelské úsilí jako horizontální horolezectví. „...samotná jízda je cílem toho projektu. Já to často přirovnávám k horolezectví. Vždyť jste furt seděli v autě ... no jasně, o tom to je, to nás baví. Se zeptejte Lopraise, proč sedí v autě 14 dní od rána do večera a skáče z duny na dunu. A zeptejte se horolezce – z mého pohledu je to úplně nesmysl. Ten chlap jde v zimě a do kopce. Proč to dělá? Vyleze nahoru a tam nic není. Ty naše výpravy mnohem líp chápou třeba horolezci a vodáci, těm je zřejmá ta motivace, proč to dělat. Horolezec leze někam, kde nic není, vodák jede lodí někam, kam jezdí vlak. Vždyť jestli se tam chtěl dostat, tak tam mohl dojet vlakem. A ty si zbytečně a dobrovolně kladeš do cesty překážky, k tomu, abys je překonal a dosáhl nějakého bodu. My tím, že jezdíme na ty špičky, tak je to horizontální horolezectví. Navíc na těch špičkách taky většinou nic není. A proto nám ti lidi rozumí.“
Ano, rozumíme mu i my.
